Jací jsme byli a jací jsme: Životní styl lovců a sběračů zlatého věku pravěkých venuší

Pravěké venuše, část 2-2

A tak se dostáváme k lidem, pravěkým Evropanům, kteří patřili ke stejnému druhu jako my, druhu Homo sapiens, a proto o nich mluvíme jako o moderních lidech. Na rozdíl od archaických lidí, jako byli neandrtálci nebo denisované. Mezi umělecké projevy těchto lidí patřilo i zobrazování člověka, a z lidí pak nejčastěji zobrazování žen, tvorba pravěkých venuší.

Zlatý věk venuší

V tomto popisu se soustředím na "zlatý věk" venuší, dobu kolem 30 tisíce let před současností (a pár tisíc let před a pár tisíc let po) spojené s kulturou nazývanou gravettien. Do těchto dob spadá i původ jak Věstonické venuše, která je nejznámější u nás, tak i Willendorfské venuše z Rakouska, která je nejznámější pravěkou venuší ve světě.

Jak tedy žili? Žili tak, jak se vyvinuli během dlouhého předchozího vývoje (viz část 2-1)

Kooperativní rozmnožování, empatie a altruismus

Žili jako lovci a sběrači v úzce spolupracujících skupinách s projevy široké empatie a altruismu, protože to byl ten nejosvědčenější způsob jak žít a prosperovat. S tím je úzce spjaté kooperativní rozmnožování (cooperative breeding), tedy to, že starost a péče o děti byla rozložena na řadu členů skupiny, různého věku, příbuzných i nepříbuzných. Těmto ne-rodičovským opatrovatelům se říká "alloparents", spolurodiče nebo alorodiče.

Typické pro ně bylo dělení úlovku/potravy mezi všechny členy skupiny, které bylo většinou spojeno s určitým rituálem (jako je tomu u zaznamenaných lovců a sběračů), a také sdílení i řady jiných věcí.

Vzájemná provázanost se pojila s potřebou každého člena být kladně přijímán ostatními a zároveň mít v ostatní důvěru. Obojí bylo v nebezpečných situacích život zachraňující.

Rozdělení práce podle schopností

Pro prospěch přežití celé skupiny bylo nutné, aby dělba práce byla taková, aby každý dělal to, k čemu měl nejlepší předpoklady. To se týká i rozdělení činností mezi muže a ženy, tedy že nebyly určeny jen mužské nebo jen ženské práce. (Soudí se tak z koster, z jejich opotřebení a zátěže). V tvrdých přírodních podmínkách mohlo každé lajdáctví nebo hloupé rozhodnutí skončit fatálně: špatně spočítané zásoby otopu, nekvalitně udělané oblečení nebo obuv při výpravě, nepromyšlený útok na nebezpečné zvíře. (Zdejší zvířena té doby nám jako může připadat hodně exotická, kromě mamutů tu byli lvi, levharti, nosorožci, pratuři, pižmoni, sobi, rosomáci, polární lišky. Mezi méně exotickou patřili zubři, medvědi, vlci, koně, lišky, zajíci.)

Naděje na dožití

Evoluční tlak byl stále silný a slabší jedinci často nepřežívali. Odhaduje se velmi zhruba, že asi čtvrtina dětí se nedožila prvního roku věku, další čtvrtina 15 let. Ti, kteří překonali toto období "dětských nemocí" pak už měli slušnou naději na dožití a běžně se pak dožívali věku kolem 70 let. To, že člověk měl a má potenciál k dlouhověkosti souvisí s určitým způsobem s velikostí lidského mozku. Ukazuje se, že druhy savců s relativně větším mozkem mají i potenciál pro delší dobu dožití.

Dobrá výživa

O lidech té doby můžeme říci, že byli dobře živení, krátké epizody nedostatečné výživy spadají nejčastěji do období kolem 4.-5. roku života, (to lze zjistit analýzou zubů) a přisuzují se období odstavování od kojení.

Prakticky neexistoval zubní kaz.

Hodně pohybu, robustnější ženy a větší mozky ve srovnání se současností

Kosti dolních končetin vypovídají o tom, že byly hodně zatěžovány (intenzivním pohybem atd.). Výzkum pažních kostí zase svědčí o tom, že např. u tehdejších žen byla jejich robustnost o asi 40 % větší než u současných Američanek evropského původu a poměr robustnosti pažních kostí tehdejších žen a mužů byl asi 1:1,25. Dnes je to asi 1:1,55, takže současný rozdíl je výrazně větší. Tehdejší lidé byli v průměru zhruba stejně vysocí jako současní Evropané a měli větší mozkovny, než máme dnes my.

Co uměli a vyráběli

Pokud jde o technologie, kromě nejrůznějšího využívání kamene a kamenných nástrojů tkali textilie (jejich otisky se našly na hrudkách ztvrdlé hlíny z té doby), používali jehly a šídla, používali barviva, vyráběli provazy, koše, sítě, lopaty a lopatky z kostí, vyráběli ozdoby, např. náhrdelníky z mušliček nebo provrtaných zvířecích zubů.

Používali oštěpy a také luky a šípy.

Typické je také široké využívání ohně a různých paliv včetně uhlí nebo zvířecího tuku (kromě produkce tepla i k úpravě potravin a také jiných materiálů - pigmentů, vypalování keramických figurek atd).

Samozřejmě vyráběli venuše, a to z různých materiálů: z mamutoviny, z vypálené hlíny, z opracovatelných kamenů. Předpokládá se, že se vyráběly i z jiných materiálů, ale máme jen ty, které těch 30 tisíc let byly schopny přečkat.

Panevropská kultura

Víme, že hodně cestovali a vhodné suroviny přemisťovali na vzdálenosti i několika set kilometrů. Skupiny rozšířené po celé tehdy obyvatelné Evropě se setkávaly, lidé si vyměňovali poznatky, suroviny, výrobky i geny, jednotlivé skupiny se rozdělovaly, stěhovaly, mísily. Důraz byl kladen na to, aby se "obměňovala krev", tj. aby nedocházelo ke křížení příbuzensky blízkých lidí. Z analýzy DNA máme doklady, že v tom byli úspěšní. Tak byla celá Evropa osídlena lidmi podobného typu a podobných kultur. Proto mluvíme o mozaice panevropské kultury.

Spiritualita: materiální a duchovní neoddělitelné, víra v posmrtný život a šamanismus

Nepochybně žili i bohatým spirituálním životem, protože u lidí typu lovců a sběračů prostupuje spiritualita a určité posvátno celým jejich konáním a spirituální a materiální je neoddělitelně propojené. Posvátná krajina, posvátné krajinné útvary, posvátná zvířata, rostliny, činnosti, oslavy a rituály k různým fázím lidského života. Rozšířené byly jistě také představy, která mají člověka duševně smiřovat se zabíjením zvířat pro obživu, například že se zvířata vydávají lidem dobrovolně, nebo že zvířecí, podobně jako lidské duše přetrvají i po smrti (například u historicky zaznamenaných arktických lovců velryb je doloženo, že pořádali za duše ulovených velryb obřady analogické zádušním mším za lidi). Jistě existovali šamani a šamanky, lidé schopní komunikovat s neviditelnými silami přírody lépe než ostatní členové skupiny. Z té doby jsou doložené i hroby, které se nápadně podobají šamanským hrobům ze Sibiře. Jak můžeme odvozovat z duchovního života nedávných lovců a sběračů, všeobecně rozšířené bylo přesvědčení o posmrtném životě. Jejich spiritualita pak nebyla ekvivalentem moralizujícího náboženství, které je až mnohem pozdějšího původu, ale taková, aby pomáhala lidem žít a přežít a psychicky se vyrovnávat s negativními stránkami světa a oslavovat ty pozitivní.

Kooprativní rozmnožování a jeho odraz v partnerských vztazích

Jaké bylo asi rodinné uspořádání? Jak jsem už psal, typické pro lidi té doby bylo kooperativní rozmnožování (cooperative breeding). Pro takové uspořádání, kdy se o děti stará větší množství členů skupiny, tj. jejich potřebný rozvoj nezávisí jen na dvou lidech-manželích, jsou typické rozmanité formy "manželství", pokud je toto slovo vůbec vhodné.

Je (zatím) obtížné říci, jaké bylo přesné uspořádání v té době. Pro ilustraci uvádím některé příklady uspořádání "manželství" lidských skupin praktikujících kooperativní rozmnožování, která byla zaznamenána výzkumníky.

"Výměna manželek" u severských Inuitů (Eskymáků), odborně nazývaná nonrezidenční polygynní polyandrie. Všechny děti takto spojených párů byly pokládány za sourozence.

Kromě uspořádání, kdy muž žije s více ženami zároveň (polygynie) nebo žena s více muži (polyandrie; např. klasický Tibet) je velmi běžná sériová monogamie. Muž a žena sice žijí v páru, ale jen po (dosti) omezenou dobu. Takové uspořádání je u lovců a sběračů velmi obvyklé.

Např. etnikum Aché z Jižní Ameriky (Paraguay): Ženy měly v průměru za život 12 manželů a většina žen měla děti se 2 až 5 muži. Kromě toho ještě některé ženy žily i v polyandrickém nebo polygynickém manželství.

Za zmínku stojí také etnikum Mosuo z Číny se svým tradičním matrilineárním uspořádáním. (matrilieární uspořádání – dítě bude vždy spojeno se skupinou, ke které patří jeho matka).

Dívky/ženy žijí ve svých mnohageneračních rodinách a od pohlavní dospělosti je mohou intimně navštěvovat chlapci/muži, záleží pouze na vzájemné domluvě. Narozené děti zůstávají u svých matek a stará se o ně rozvětvená rodina matky. Péče ze strany otců se neočekává, ale ani nevylučuje. Muži se ale ve svém mateřském domě podílejí na péči o děti svých ženských příbuzných.

Je potřeba zdůraznit, že tyto formy vztahů nebyly důsledkem nějaké rozpustilosti, ale způsobem, jak nejlépe zajišťovat přežití a prosperitu skupiny s ohledem na podmínky, se kterými se skupina musela vypořádávat.

Výhodnost genetické diverzity

Celoživotní monogamie nebyla pro prosperitu společenství výhodná, protože pro přežití a zdravý rozvoj skupiny je výhodná je genetická diverzita, tedy co nejvíce kombinací genů různých jedinců. Škodlivé geny se tak rozřeďují, zatímco při snižování genetické rozmanitosti se kumulují. Podobně skupina lidí, která má větší genetickou diverzitu lépe jako celek odolává patogenům. Někdo podlehne, ale jiní přežijí. Pokud mají všichni imunitní systém podobný, můžou být ztráty takové, že se skupina už nevzpamatuje.

Ženské koalice jako možný důsledek kooperativního rozmnožování a jejich význam

V souvislosti s naší evolucí, existencí spolurodičovství v rámci kooperativního rozmnožování, a s určitými analogiemi mezi šimpanzem bonobo a člověkem bych chtěl zmínit ještě jednu věc.

Je doloženo, že u šimpanzů bonobo existují blízké svazky (koalice) mezi samicemi. I když nejsou bonobové všeobecně agresivní, v případě konfliktu se taková koalice samic dovede postavit samci, i když samec je fyzicky silnější.

Při psychologických výzkumech se zjistilo, že ženy k sobě navzájem projevují automaticky (podvědomě) větší náklonnost než ji mezi sebou projevují muži. Např. slova spojená s ženstvím ženy více spojovaly s pozitivními pojmy, zatímco muži slova spojená s mužstvím takto pozitivně nevnímaly.

Dále se zjistilo a při výzkumech mnohokrát potvrdilo, že ženy na mají tendenci pociťovat určitou sexuální přitažlivost vůči ženám (vědomou, ale mnohdy nevědomou) a mají výrazně větší sklon k bisexualitě než muži.

Z hlediska kooperativního rozmnožování a rekonstrukce života pravěkých Evropanů taková zjištění do sebe zapadají. Jádro spolurodičů mohla tvořit "koalice" žen. Součástí jejich péče pak nejspíš bylo i spolurodičovské kojení (alloparental nursing) a v tomto kontextu dává smysl i existence indukované laktace. Jejich vzájemné intimní vztahy mohly vést k posilování přátelství a sounáležitosti.

Takhle nějak to nejspíš vypadalo v Evropě před 30 tisíci roky a nějakou dobu před tím a nějakou dobu potom.

Všechno se ale změnilo s ustálením klimatu a z něho vyplývajícím vznikem zemědělství.

Literatura

V roce 2008 jsem sepsal poměrně podrobný článek o životním stylu lovců a mamutů pod Pálavou v angličtině pod názvem WINDOW INTO THE PALAEOLITHIC EUROPE 30,000 YEARS AGO: RESULTS OF THE MULTIDISCIPLINARY APPROACH. Je sice už starší, ale jeho hlavní body jsou podle mě stále platné a obsahuje mnoho odkazů (konkrétně 156) na odbornou literaturu.

Článek je ve formátu pdf zde:

WINDOW INTO THE PALAEOLITHIC EUROPE 30,000 YEARS AGO.pdf

Knižní publikace a sborníky

Hunters of the Golden Age. The Mid Upper Palaeolithic of Eurasia 30,000 to 20,000 BP.

Edited by Wil Roebroeks, Margherita Mussi, Jiří Svoboda and Kelly Fennema.

University of Leiden, 2000

Early Modern Human Evolution in Central Europe. The People of Doní Věstonice and Pavlov.

Edited by Erik Trinkaus and Jiří Svoboda.

The Dolní Věstonice Studies Volume 12

Oxford University Press, 2006

The Cambridge Encyclopedia of Hunters and Gatherers.

Edited by Richard B. Lee and Richard Daly. Cambridge University Press, 2006 (reprint)

Jennifer C. French:

Palaeolithic Europe A Demographic and Social Prehistory.

Cambridge University Press, 2021

Christopher Ryan, Cacida Jethá:

Na počátku byl sex. Kořeny moderní sexuality Jak se dáváme dohromady a proč se rozcházíme

Argo Praha, 2014

Jaroslav Skupnik:

Manželství a sexualita z antropologické perspektivy.

Panoráma biologické a sociokulturní antropologie (Jaroslav Malina editor)

Masarykova Univerzita v Brně a nakladatelství a vydavatelství Nauma Brno, 2002

Články z časopisů a jiných publikací

Brigitte M. Holt:

Mobility in Upper Palaeolithic and Mesolithic Europe: Evidence from the Lower Limb.

American Journal of Physical Anthropology 122, str. 200 – 215, 2003

https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/ajpa.10256

Ed Yong:

Deformed skull of prehistoric child suggests that early humans cared for disabled children.

National Geographic Website March 30, 2009

https://www.nationalgeographic.com/science/article/deformed-skull-of-prehistoric-child-suggests-that-early-humans-cared-for-disabled-children

Endicott, Karen:

The conditions of egalitarian male-female relationships in foraging societies.

Canberra Anthropology. October 1981. 1-10. 10.1080/03149098109508588.

https://www.researchgate.net/publication/233095485_The_conditions_of_egalitarian_male-female

Martin Sikora et al.:

Ancient genomes show social and reproductive behavior of early Upper Paleolithic foragers.

Science 358, 659-662 (2017).DOI:10.1126/science.aao1807

Liran Samuni, Martin Surbeck:

Cooperation across social borders in bonobos.

Science 382,805-809(2023).DOI:10.1126/science.adg0844

Surbeck, M., Cheng, L., Kreyer, M. et al.:

Drivers of female power in bonobos.

Communications Biology 8, 550 (2025). https://doi.org/10.1038/s42003-025-07900-8

Published24 April 2025

DOI https://doi.org/10.1038/s42003-025-07900-8

https://www.nature.com/articles/s42003-025-07900-8

Palmquist, A. (2020).

Cooperative Lactation and the Mother-Infant Nexus.

Kapitola z knihy: Gowland, R., Halcrow, S. (editors): The Mother-Infant Nexus in Anthropology. Bioarchaeology and Social Theory, 2020

Springer International Publishing, Cham, Švýcarsko

Chivers M.L., Seto M.C., Blanchard R.:

Gender and sexual orientation differences in sexual response to sexual activities versus gender of actors in sexual films.

Journal of Personality and Social Psychology. December 2007; Vol. 93(6), pages.1108-21.

doi: 10.1037/0022-3514.93.6.1108. https://www.researchgate.net/publication/5775304_Gender_and_Sexual_Orientation_Differences_in_Sexual_Response_to_Sexual_Activities_Versus_Gender_of_Actors_in_Sexual_Films

Sarah Blaffer Hrdy:

On Why It Takes a Village. Cooperative Breeders, Infant Needs, and the Future.

Kapitola ( na str. 167 – 188) z knihy Evolutionary Perspectives on Human Development, Second Edition, Editors Robert L. Burgess and Kevin MacDonald, Sage Publications, Inc, Thousand Oaks, California, London, UK and New Delhi, India,2005.

10.

Steven Fearing:

It Takes A Village – Alloparenting and Female Sexual Fluidity.

September 27,2021

https://www.matingstraighttalk.com/it-takes-a-village-alloparenting-and-female-sexual-fluidity/

11.

Jose C. Yong and Norman P.Li:

Elucidating evolutionary principles with the traditional Mosuo: Adaptive benefits and origins of matriliny and "walking marriages"

Culture and Evolution, Volume 19, Issue 1, pages 22-40, 2022

DOI https://doi.org/10.1556/2055.2022.00017

https://akjournals.com/view/journals/2055/19/1/article-p22.xml

12.