Jací jsme byli a jací jsme: Co přinesl konec lovců a sběračů a nástup zemědělství
Pravěké venuše, část 2-3
Celou dobu existence rodu Homo bylo velmi nestálé podnebí ledových a meziledových období (glaciálů a interglaciálů). Před 11 700 lety došlo k výraznému oteplení a poté se podnebí náhle stabilizovalo. Tato změna umožnila poprvé za dob existence člověka rozvoj zemědělství.
Pro Evropu měli zásadní význam nejprve zemědělci z oblasti jihozápadní Asie a poté kočovní pastevci ze stepí východní Evropy, severně od Kaspického a Černého moře (viz 1-3 Historie osidlování Evropy).
Zemědělství a příčiny převratu v dosavadním stylu života
Rozvoj zemědělství spustil změny, které úplně rozvrátily dosavadní způsob života, na který se lidstvo adaptovalo přírodním výběrem po celou svou dosavadní existenci.
Zásadní faktory, které hnaly tyto změny, byly:
- Domestikace a využívání velkých hospodářských zvířat.
- Používání pluhu, tedy nástroje, který vyžadoval velkou lidskou sílu a brzy vedl k využití velkých hospodářských zvířat k tahu.
- Růst počtu obyvatelstva, z toho plynoucí vznik skupin, jejichž počet členů přesáhl hranici, kdy bylo možné, aby se navzájem znali a udržovali mezilidské kontakty. Jako maximální počet členů schopných navzájem takové kontakty udržovat se uvádí číslo v rozmezí asi 125-155, říká se mu někdy Dunbarovo číslo. Překročení tohoto počtu vedlo k poklesu vzájemné sounáležitosti a tím k potřebě jiných způsobů organizace skupiny. Neustálý růst počtu obyvatelstva také znamenal nutnost expandovat a zabírat další a další území pro obživu dalších jedinců.
Dopad domestikace velkých hospodářských zvířat:
V době lovců a sběračů byla snaha, aby každý dělal to, k čemu měl nejlepší předpoklady, protože tak mohla skupina nejlépe prosperovat. Muži lovili velká zvířata a o ulovenou kořist se dělili s ostatními členy skupiny, ženy se věnovaly hlavně sběru. Nemusel to být jen sběr rostlinné potravy, ale například i "sběr" malých zvířat, chycených do nastražených pastí.
Že se muži vystavovali větším rizikům, bylo logické nejen kvůli jejich větší fyzické síle a rychlosti, ale i proto, že ženy byly pro přežití skupiny cennější než muži. Pokud skupina přišla o velkou část mužů, měla šanci se ještě zregenerovat, pokud (by) přišla o většinu žen, tu šanci (by) už prakticky neměla.
Proto se lov, krocení a následná domestikace divokých praturů stala doménou mužů.
Ovládnutí velkých zvířat a zvrácení rovnováhy ve společnosti ve prospěch mužů
Jak se postupně velká zvířata ovládaná muži, zejména domestikovaní pratuři, přetváření v hovězí dobytek, stávala hlavním výrobním nástrojem, stávaly se ženy stále více závislé na mužích. Je historicky doloženo studiemi afrických kmenů, že matrilineární společnosti (tedy společnosti kde se původ člověka odvozuje od matky a jejich ženských předků), které začnou chovat velká hospodářská zvířata, se z matrilineárních stávají patrilineárními, tedy takovými, kde rozhodující pro identitu člověka je otec a jeho mužští předci.
Pravěká společnost tím, že byla matrilineární, že se muži se o ulovenou kořist dělili s celou komunitou a k obživě komunity přispívaly významným způsobem i ženy, dokázala zajišťovat prosperitu dětí, aniž by žena - matka byla závislá na jednom muži.
Přechodem k patrilinearitě se stalo rozhodujícím faktorem pro zařazení do komunity to, kdo byl otcem dítěte, čili zájem na jistotě otcovství.
Přechod k patrilinearitě, důležitost jistoty otcovství, podřízení žen a vzestup násilí
Ženy a jejich děti tedy začaly být závislé na mužích ekonomicky a tak si muži - živitelé stále více uzurpovali právo na kontrolu celého života žen. Tak vzniklo patriarchální uspořádání společnosti.
Genetickými studiemi se prokázalo, že s příchody zemědělců do Evropy (v dobách kolem 8000-4000 let před současností), napřed zemědělců z jihovýchodu a pak pastevců jámové kultury z východních stepí, došlo k extrémnímu poklesu genetické diverzity mužů, ale nikoli žen. Jinými slovy, došlo k nebývalé redukci podílu mužů, kteří zanechali potomky. Většina indicií ukazuje na to, že v té době docházelo k formování patrilineárních klanů a bojů mezi nimi. Bojovali jak o ženy, tak i o bohatství představované půdou nebo dobytkem. Poražený klan byl vymazán z možnosti dále plodit potomky tím, že jeho členové byli buď rovnou pozabíjeni, nebo nějakým způsobem zotročeni. Ženy poraženého klanu si pak přivlastnili muži vítězného klanu. Tak došlo k obrácení trendu, který předtím trval celou dobu vývoje člověka, trendu růstu empatie a snižování agresivity. Ti, kteří teď vítězili a šířili svoje geny, byli ti, kteří byli nejsilnější v boji a měli nejmenší slitování. Protože násilníci mívají nižší inteligenci, lze předpokládat i snižování průměrné inteligence celé populace a lze to považovat i za jedno z možných vysvětlení toho, proč mají současní Evropané menší mozky, než je měli před 30 tisíci lety.
Průměrná velikost mozku při srovnávání celých populací jako celků skutečně souvisí s jejich průměrnou inteligencí. (Na úrovni jednotlivce tomu tak být nemusí, protože důležitý je nejen počet nervových buněk, ale i propojení mezi nimi, tzv. konektom.)
Podobně agresivita, násilné chování je spojena s nižší inteligencí, a to mnohem jednoznačněji než je spojena velikost mozku s inteligencí. Při systematických studiích se zjistilo, že vztah mezi kriminálním, násilným chování a inteligencí je velmi výrazný. Jedním z důvodů může být třeba to, že nízká inteligence snižuje schopnost chápat druhého, vcítit se a být empatický.
Myslím, že existuje také souvislost mezi "zotročením" velkých zvířat jejich přinucením k práci, a vznikem otrokářství, kde k takové roli byli přinuceni ti slabší a poražení lidé.
Potom, po době kolem 4000 let před současností pomalu toto extrémní období končí. Tou dobou už byla možná Evropa po staletích bojů rozdělena mezi klany, které už byly tak silné, že se jeden druhého bál napadnout, nebo možná vůdci sousedních klanů už si byli navzájem příbuzní, takže vztahy mezi nimi už nebyly tak vražedné. A pokud se muži mezi sebou tolik nezabíjeli nebo nezotročovali, nebylo už ženy kde brát. Možná tady začíná snaha o trvalou monogamii, kdy vůdce klanu považoval za nejlepší každému muži přidělit právě jednu manželku, aby snížil napětí ve společnosti. (A sám se pak z toho nařízení nejspíš vyjmul.)
Trvalá monogamie nařízená zákonem
Právě takto se o monogamii píše v knize "Jak se dělá evoluce. Labyrintem evoluční biologie":
"…je jistě nápadné, že "monogamii" v naší společnosti je nutno udržovat zákonem…" A dále: "Pouze povinná monogamie (…) je lidský unikát – pokus o stabilizaci společnosti tím, že každému muži přidělíme právě jednu manželku, aby byl klid."
Celoživotní monogamie se v naší kultuře považuje za jakousi samozřejmou normu a přirozenost. Jak praví platný zákon České republiky: "Manželství je trvalý svazek muže a ženy..".
Ve skutečnosti je to ale - z hlediska vývoje člověka - "inovace" moderní doby, se kterou se ovšem těžce potýkáme, protože z hlediska přežití a prosperity lidského rodu byla škodlivá a výhodná byla genetická diverzita (viz článek 2-2).
Kdyby monogamie byla samozřejmá a přirozená, žádný patriarchát by nevznikl. Neměl by totiž vůbec žádný smysl, protože by neexistoval důvod, proč by měli mít muži ženy pod kontrolou. Jistota otcovství by byla předem zajištěná bez stínu pochybností. V minulosti ani nyní by se nikdo by se nemusel obávat o to, že se mu rozpadne vztah, neexistovala by partnerská žárlivost, neexistovaly by rozvody. Obrovské množství literatury (a jiných uměleckých i neuměleckých děl) řešící peripetie partnerských vztahů by nevzniklo, protože by nikdo nemusel řešit něco, co neexistuje.
Doba historická
A tak už se dostáváme z doby prehistorické do doby historické, tedy do doby, kdy už bylo vynalezeno písmo a ze které tedy existují písemné záznamy.
Patriarchát pokračoval, i když by se dalo najít pár míst, kde na určitou dobu tomu tak být nemuselo. Například Minojská civilizace, první skutečná evropská civilizace z Kréty a jejím okolí, která zaznamenala svůj největší rozkvět v době 4000 až 3500 let před současností, nebo z opačné strany Evropy, z jižní Anglie, keltský kmen Durotrigové z let 2100 až 1900 let před současností.
Kněžka Enheduanna, bohyně Inanna a původ Venuše jako názvu planety a jména bohyně
Za zmínku v této souvislosti stojí mezopotámská kněžka Enheduanna, která žila v letech asi 2334 až 2279 před naším letopočtem. Je to vůbec první jménem známý literární tvůrce v dějinách lidstva. Psala básně, modlitby a nejznámější jsou její texty o bohyni Inanně (Inanna=Nin-Anna="Paní nebes") a její dílo "Nin-me-šara", česky doslova "Paní mnoha me" (me=božská moc), nazývané též "Povýšení Inanny". Bohyně Inanna, později nazývaná Ištar, byla ztotožněna s planetou Venuší a přes starý Řím máme zachované její dědictví až dodnes v podobě planety Venuše a bohyně Venuše, bohyně lásky a krásy. A název venuše pro zobrazení žen v pravěku.
Zafixování patriarchátu moralizujícím náboženstvím
Významným prvkem v upevnění a zafixování patriarchátu bylo náboženství. Náboženství s příkazy pocházejícími od samotného Boha nebo bohů, příkazy, které jasně určují, co kdo smí a nesmí a kdo je komu podřízen. A s tresty, které čekají každého, kdo nebude boží nařízení plnit. Protože všechna současná velká světová náboženství vznikla v patriarchálních zemědělských civilizacích, všechny tento patriarchát odrážejí ve svých dogmatech.
"Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť totiž nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži. (…) "…ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily, ať jsou podřízené, jak praví Zákon" (Bible, Nový zákon, sv. Pavel v dopise 1. Korintským, 11:8-9 a 14:34)
O tom, že se toto zafixování podařilo, svědčí fakt, že tyto kompiláty představ o světě staré nějakých dva tisíce let se i dnes prohlašují za zdroj pravdy a té pravé morálky, že z nich žijí statisíce kněží a hlásí se k nim více než miliarda věřících. (Rozbor fenoménu křesťanství a můj pohled na něj je v poslední části - Odkazy a různé.)
Pravěk: zisky a ztráty
Takže takoví tedy jsme. Vzdálený pravěk nás vybavil velkými mozky, přizpůsobil nás k široké spolupráci, malé agresivitě, ke společnému vychovávání potomků, k potřebě být přijímáni ostatními a ostatním důvěřovat. Také v nás zakotvil tendenci k rovnostářství a potřebu pocitu spravedlnosti
Méně vzdálený pravěk, ten po nástupu zemědělství, úplně změnil způsob života, ke kterému jsme se předtím vyvíjeli miliony let. Naši předchozí minulost nevymazal, na to trval příliš krátce, ale přesto nás posunul zpátky k o něco větší agresivitě a o něco menším mozkům. Potřeba pravěké skupiny postupovat v důležitých případech společně se ve společnostech čítajících miliony lidí transformovala na tendence ke stádnímu chování.
Na druhou stranu zemědělství a na ně navazující civilizace přinesly rozvoj vědy, umění, ekonomiky, využívání přírodních zdrojů a další posuny, které by za stavu, kdy lidstvo představovalo roztroušené skupinky lovců a sběračů, nebyly možné. Takový rozvoj byl umožněn kumulací výsledků práce obrovského množství jedinců, ne jejich vyšší inteligencí.
Nové poznatky – nové pohledy na pravěké Evropany
Stránky s pravěkými venušemi chtějí také upozornit na to, že tehdejší lidé pravěku nebyli tlupami primitivů, jak se mnohdy traduje nejen pod vlivem knih Eduarda Štorcha a obrazů Zdeňka Buriana, ale i pod vlivem našeho pocitu, že vývoj jde stále lineárně kupředu od horšího k lepšímu. To je v Evropě podporováno pohledem na historii, kdy od středověku k našim časům můžeme pokrok skutečně sledovat. Chtěl bych ale připomenout, že středověk nebyl rokem počátku vývoje a že mu předcházely rozvinuté civilizace minojské Kréty, starého Řecka i Říma (o mimoevropských, ale Evropě blízkých civilizacích jako Sumer nebo starý Egypt nemluvě), po kterých následoval úpadek.
Pravěké venuše: reální lidé jako tvůrci i předlohy
Pravěké venuše nás také propojují přes obrovskou časovou vzdálenost se zcela reálnými lidmi. S těmi, kdo je tvořili, i s těmi, podle kterých byly tvořeny. Pravěké venuše se vyznačují rozmanitostí a velmi různou mírou abstrakce, ale je zjevné, že ty realistické byly modelovány podle skutečných žijících žen.
2-3-Literatura
Kniha
Stephen Shennan:
Genes, Memes and Human History.
Thames and Hudson, London, 2002
Články
1.
Evžen Neústupný:
K počátkům patriarchátu ve střední Evropě.
Rozpravy Československé akademie věd, ročník 77, sešit 2, Academia, Praha, 1967.
2.
Holden C.J., Mace R.:
Spread of cattle led to the loss of matrilineal descent in Africa: a coevolutionary analysis.
Proceedings Biological Sciences, 2003 Dec 7;270(1532):2425-33.
doi: 10.1098/rspb.2003.2535. PMID: 14667331; PMCID: PMC1691535.
https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2003.2535
3.
Alberto Alesina, Paola Giuliano, Nathan Nunn:
On the Origins of Gender Roles: Women and the Plough.
The Quarterly Journal of Economics, Volume 128, Issue 2, May 2013,
Pages 469–530, https://doi.org/10.1093/qje/qjt005
https://scholar.harvard.edu/files/alesina/files/ontheoriginsofgenderroleswomenandtheplough.pdf
4.
Karmin M, Saag L. et al
A recent bottleneck of Y chromosome diversity coincides with a global change in culture.
Genome Research. 2015 Apr;25(4):459-66.
doi: 10.1101/gr.186684.114. Epub 2015 Mar 13. PMID: 25770088; PMCID: PMC4381518.
https://genome.cshlp.org/content/25/4/459.full.pdf
5.
Batini, C., Hallast, P., Zadik, D. et al.
Large-scale recent expansion of European patrilineages shown by population resequencing.
Nature Communications 6, 7152 (2015). https://doi.org/10.1038/ncomms8152
Published19 May 2015
DOI https://doi.org/10.1038/ncomms8152
https://www.nature.com/articles/ncomms8152
6.
Daniel Zadik:
A handful of Bronze-Age men could have fathered two thirds of Europeans
The Conversation, published: May 21, 2015
7.
Lizzie Wade:
How taming cows and horses sparked inequality across the ancient world. Livestock-free New World societies were more equal.
Science, 15 Nov 2017
8.
Zeng, T.C., Aw, A.J. & Feldman, M.W.:
Cultural hitchhiking and competition between patrilineal kin groups explain the post-Neolithic Y-chromosome bottleneck.
Nature Communications 9, 2077 (2018). https://doi.org/10.1038/s41467-018-04375-6
Published25 May 2018
DOI https://doi.org/10.1038/s41467-018-04375-6
https://www.nature.com/articles/s41467-018-04375-6
9.
Hill, R.A., Dunbar, R.I.M.:
Social network size in humans.
Human Nature 14, 53–72 (2003). https://doi.org/10.1007/s12110-003-1016-y
Issue Date March 2003
DOI https://doi.org/10.1007/s12110-003-1016-y
https://rahill.webspace.durham.ac.uk/wp-content/uploads/sites/207/2021/04/Hill-and-Dunbar-2003.pdf
10.
Anna Saleh:
How many friends do you need to maintain your social network?
ABC News, 18 May 2016
11.
Wilkin, S., Ventresca Miller, A., Fernandes, R. et al.
Dairying enabled Early Bronze Age Yamnaya steppe expansions.
Nature 598, 629–633 (2021). https://doi.org/10.1038/s41586-021-03798-4
Published15 September 2021
Issue Date 28 October 2021
DOI https://doi.org/10.1038/s41586-021-03798-4
https://www.nature.com/articles/s41586-021-03798-4
12.
Scott, A., Reinhold, S., Hermes, T. et al.
Emergence and intensification of dairying in the Caucasus and Eurasian steppes.
Nat Ecol Evol 6, 813–822 (2022). https://doi.org/10.1038/s41559-022-01701-6
Issue Date June 2022
DOI https://doi.org/10.1038/s41559-022-01701-6
https://www.nature.com/articles/s41559-022-01701-6
13.
Allentoft, M.E., Sikora, M., Fischer, A. et al. :
100 ancient genomes show repeated population turnovers in Neolithic Denmark.
Nature 625, 329–337 (2024). https://doi.org/10.1038/s41586-023-06862-3
Published10 January 2024
Issue Date 11 January 2024
DOI https://doi.org/10.1038/s41586-023-06862-3
https://www.nature.com/articles/s41586-023-06862-3
14.
Allentoft, M.E., Sikora, M., Refoyo-Martínez, A. et al.:
Population genomics of post-glacial western Eurasia.
Nature 625, 301–311 (2024). https://doi.org/10.1038/s41586-023-06865-0
Published10 January 2024
Issue Date 11 January 2024
DOI https://doi.org/10.1038/s41586-023-06865-0
https://www.nature.com/articles/s41586-023-06865-0