Jak jsme se tu vzali. Stručně od velkého třesku k opicím
Pravěké venuše, část 1-1
Co mají společného nitra pradávných hvězd, peklo mladé Země, organismus podobný bakterii a opice?.
Abych byl důsledný, vezmu to tedy stručně od časově nejvzdálenějšího bodu, kam můžeme dohlédnout.
Časově nejvzdálenější událost, od kdy můžeme zkoumat vývoj našeho vesmíru (nebo alespoň té části Přírody, kterou můžeme vnímat jako náš vesmír) byl bod, který dostal pojmenování velký třesk. Klademe jej do doby 13,8 miliard let před současností. Nebyl to ale žádný skutečný počátek, ale transformace jedné formy existence (části) Přírody v jinou.
Těsně po velkém třesku byl náš vesmír nesmírně žhavý a hustý. Zvětšoval se, chladnul, až žhavost zmizela a začala doba temného vesmíru. Ale temná mračna hmoty začala vlivem gravitace tvořit struktury podobné síti, a v místech největší hustoty vzplanuly hvězdy a doba temna skončila.
V nitrech hvězd se potom z nejjednodušších prvků vytvářely při obrovských teplotách a tlacících i ty prvky, ze kterých jsme složeni my, naše těla. Tyto hvězdy musely nakonec vybuchnout, rozmetat se do prostoru a hmota z některých z nich po dalších peripetiích vytvořila naši Zemi a vše, co na ní vzniklo.
Takže první odpověď na to, jak jsme se tu vzali je, že pocházíme z hvězd.
První období existence Země bylo nazváno hadaikum podle řeckého boha Háda, boha podsvětí, protože podmínky, které tehdy na Zemi panovaly, se přirovnávají k podsvětí, tedy k peklu. Hadaikum se datuje od počátku formování planety Země (4,6 miliard let před současností) až do doby asi před 4 miliardami let.
Na počátku byla Země horká, ale jak se postupně ochlazovala, začal na ní být život možný. Existuje více možností, jak se v souladu s přírodními zákony na Zemi mohl objevit život, ale zatím nevíme, která z nich je ta nejbližší pravdě.
Pravděpodobnost vzniku života se může zdát neuvěřitelně malá. Pokud by v celém našem vesmíru existovala pouze jediná planeta, pak by existence života na ní byla téměř mystická . Ale náš vesmír je nepředstavitelně obrovský. Pro představu: v naší Galaxii, čili Mléčné dráze je asi 100 miliard hvězd, a v pozorovatelném vesmíru asi 2 biliony galaxií, přičemž pozorovatelná část vesmíru je mnohem menší než ta, která je pro nás nedostupná. A to ještě existují důvody se domnívat, že náš vesmír (Vesmír) je jen jedním z mnoha vesmírů multiverza. (Multiverzum je výraz pro mnoho vesmírů jako kontrast s univerzem, jedním Vesmírem.) Takže stačí i naprosto nepatrná pravděpodobnost, nějaké události a přesto se někde stane skutečností. Můžeme si logicky klást otázku, proč se to stalo zrovna na naší Zemi. Ale kdyby se to nestalo zrovna na naší Zemi, nebyli bychom tu a neměl by si kdo takovou otázku pokládat.
Řada základních sloučenin potřebných pro vznik života existovala již ve hmotě ze které se planety Sluneční soustavy teprve formovaly. Byla to například řada aminokyselin, ze kterých jsou tvořeny bílkoviny nebo všech pět základních "písmen" (bází nukleových kyselin), kterými je tvořen genetický kód všeho živého na Zemi.
Takže další odpověď by mohla být, že pocházíme doby zvané hadaikum, z období pekla, které představovala čerstvě vzniklá planeta Země.
Další odpovědí na to odkud pocházíme je, že z organismu, který byl společným předkem všech v současnosti existujících živých bytostí, živočichů i rostlin. Říká se mu LUCA (zkratka z angličtiny pro Last Universal Common Ancestor – poslední univerzální společný předek). Byl podobný současným bakteriím a měl už genetickou informaci zakódovanou do nukleové kyseliny DNA tak, jako ji máme zakódovanou my, všichni lidé i dnes.
Mít předka datovaného do doby 4,2 miliardy let před současností znamená, že náš původ je opravdu velmi starobylý. Existence LUCA také znamená, že všichni živí tvorové na této planetě jsou našimi více nebo méně vzdálenými příbuznými.
Od dob existence organismu LUCA se život dále vyvíjel, rozrůzňoval, mutacemi vznikaly nové formy života, ty úspěšné prosperovaly a předávaly svoje geny dále, ty neúspěšné vymíraly.
Jaké všelijaké další organismy můžeme považovat za svoje předky je popsáno v knize Richarda Dawkinse "Příběh předka".
Hodně vody uteklo a máme tu lidoopy. A dalšího společného předka, tentokrát posledního společného předka nás lidí a šimpanzů. Šimpanze učenlivého (Pan trohlodytes) a šimpanze bonobo (Pan paniscus). Musíme jmenovat oba šimpanzí druhy, protože ty se od sebe oddělily až po oddělení linie lidí.
Stavbou těla je ze všech žijících živočichů tomuto společnému předkovi nejbližší šimpanz bonobo (Pan paniscus). Podle různých způsobů výpočtu vychází oddělení linie šimpanzů a lidí na období mezi 6 až 12 miliony lety před současností.
Vracím se k začátku tohoto článku. Co tedy mají společného nitra pradávných hvězd, peklo mladé Země, organismus podobný bakterii a opice? O všech se dá říci, že z nich pocházíme a že bez nich bychom tady a teď nebyli, nebo možná přesněji bychom nebyli vůbec.
Literatura
Knihy
1.
Antonoi del Popolo:
The Invisible Universe. Dark Matter, Dark Energy, and the Origun and End of the Universe.
World Scientific Publishing Co., Pte. Ltd, Singapur, 2021
2.
Andrew Cohen:
The Universe.
HarperCollinsPublishers, Londýn, 2023
ISBN: 978-0-00-838935-2.
3.
Richard Dawkins:
Příběh předka. Pouť k úsvitu života.
Academia Praha, 2008
Články
1.
Christopher K Jones, Michaela Leung, Chenyi Tu, Saleheh Ebadirad, Nate Marshall, Lin Tan, Tim Lyons:
Setting the stage: Building and maintaining a habitable world and the early conditions that could favor life's beginnings on Earth and beyond.
Submitted on 30 Oct 2024
https://arxiv.org/abs/2410.23344
2.
Edmund R. R. Moody, Sandra Álvarez-Carretero, Tara A. Mahendrarajah, James W. Clark, Holly C. Betts, Nina Dombrowski, Lénárd L. Szánthó, Richard A. Boyle, Stuart Daines, Xi Chen, Nick Lane, Ziheng Yang, Graham A. Shields, Gergely J. Szöllősi, Anja Spang, Davide Pisani,Tom A. Williams, Timothy M. Lenton & Philip C. J. Donoghue:
The nature of the last universal common ancestor and its impact on the early Earth system.
Nature Ecology & Evolution | Volume 8 | September 2024 | 1654–1666 1655
Published online: 12 July 2024
https://www.nature.com/articles/s41559-024-02461-1
3.
Rui Diogo, Julia Molnar, Bernard Wood:
Bonobo anatomy reveals stasis and mosaicism in chimpanzee evolution, and bonobos as most appropriate model for human-chimp ancestor.
Scientific Reports
April 2017 7(1)
DOI:10.1038/s41598-017-00548-3
4.
Tibi Puiu:
If you want a glimpse of an ancient human ancestor, the bonobo might be the closest you'll get.May 2, 2017
https://www.zmescience.com/ecology/animals-ecology/bonobo-shared-ancestor/