Průvodce - Dolní Věstonice a Pavlov
Věstonická venuše a další venuše z Dolních Věstonic a Pavlova
Věstonická venuše je naší zdaleka nejproslulejší pravěkou venuší. Byla objevena na bývalém sídlišti lovců a sběračů, tradičně nazývaných lovci mamutů podle největšího loveného tvora. Lokalita, kde byla venuše objevena, se nazývá Dolní Věstonice I (jedna).
I když naleziště náleží ke katastrálnímu území Dolních Věstonic, je výrazně blíže obci Pavlov než Dolním Věstonicím a nachází se v severní části chráněné krajinné oblasti Pálava.
Z lokality Dolní Věstonice I pochází kromě mnoha dalších nálezů i další venuše, často stylizované (tj. zjednodušené se zvýrazněnými charakteristickými rysy) a jejich fragmenty. Toto paleolitické sídliště náleží ke kultuře nazývané gravettien a bylo obýváno asi před 30 tisíci lety.
Nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova jsou uchovávány v Moravském zemském muzeu v Brně a nejsou vystavovány trvale, ale pouze při určitých příležitostech.
V souvislosti s venušemi je zajímavé, že právě v severní části Pálavy vyskytují nápadně často ženské názvy pro výrazné krajinné prvky. Nejvyšší bod Pálavy se nazývá Děvín. Na dalším výrazném vrcholu, odkud je nejlepší rozhled na naleziště Dolní Věstonice I stojí zřícenina hradu Děvičky (nazývaný také Dívčí hrad nebo Dívčí hrady), nedaleko je skalní útvar Tři panny a nejmohutnější skála v oblasti, vysoká 70 m se nazývá Martinka.
Věstonická venuše: V centru tehdejšího sídliště se nacházelo veliké ohniště nepravidelného tvaru o rozměrech 13 x 5 m, v němž na některých místech byla vrstva popela s kousky dřevěných uhlíků až 80 cm silná. A v něm byla 13.7.1925 Věstonická venuše objevena. Jedna část byla odlomená a obě části ležely asi 10 cm od sebe. Řeřavé uhlíky nad venuší byly přehozené vrstvou spraše a tak nad ní také vznikla do červena propálená vrstva. V ohništi s venuší se našlo i velké množství kvalitních a ve své době velmi ceněných nástrojů, které byly úmyslně vhozeny do ohně, zjevně jako součást nějakého rituálu.
Věstonická venuše je keramická soška, vytvořená z uhnětené místní suroviny – spraše (horniny naváté větrem s velikostí částic v setinách milimetru) s vodou a vymodelovaná z jednoho kusu uhněteného materiálu.
Rozměry venuše jsou: výška 11,1 cm, šířka 4,4 cm, tloušťka 2,6 cm a objem 39,56 cm3.
Při podrobnějším zkoumání se zjistilo, že na zádech Věstonické venuše je vidět neúplný otisk prstu. Porovnáváním papilárních linií a dalších faktorů bylo zjištěno, že otisk nepatří dospělému muži. Pokud by mělo jít o osobu mužského pohlaví, odpovídal by otisk dítěti. U ženy nebo dívky by se ale mohlo jednat i o vyšší věk než dětský. Vzhledem k tomu, že vymodelování Věstonické venuše a její následné vypálení vyžadovalo jistou míru dovedností, není pravděpodobné, že by to moha být práce dítěte. A je tedy vysoce pravděpodobné, že Věstonickou venuši vymodelovaly ženské nebo dívčí ruce. Známá starší ilustrace Zdeňka Buriana, (a stejně tak novější ilustrace Pavla Dvorského) ve které tvorbu Věstonické venuše dokončuje starší muž, je nejspíš nesprávná.
Na různých částech keramických figurek a jejich fragmentů z Dolních Věstonic a Pavlova se dochovala ještě řada dalších otisků prstů. Jejich analýza opět ukázala, že jde s naprostou převahou o otisky prstů ženských, v některých případech asi i dětských. Jako možné vysvětlení se nabízí, že jde o výsledek magických praktik, prováděných ženami.
Kromě otisků prstů se na této keramice našly i otisky textilu a provazů, což svědčí o tom, že tkalcovství a provaznictví se provozovalo již před 30 tisíci lety.
Jen několik metrů od centrálního ohniště s Věstonickou venuší byl v roce 1949 objeven rituální hrob ženy, která dostala formální označení DV3 a pro kterou se vžilo označení šamanka z Dolních Věstonic. Její tělo bylo přikryté dvěma mamutími lopatkami a polovinou mamutí pánve, v tehdejší době možná vztyčené, aby ukazovala místo hrobu. Horní část těla a zejména hlava byla posypána červeným barvivem. Červený prášek prošel přepálením na ohništi (analogie s červenou vrstvou přepálené spraše v ohništi s Věstonickou venuší) a obsahoval i části dřevěných uhlíků a přepálených kostí.
Věk pohřbené ženy byl odhadnut na 36 až 45 let a bylo zjištěno, že v dětství ve věku mezi 9 a 12 lety utrpěla vážný úraz – "dislokovanou frakturu kondylu dolní čelisti", tj. komplikovanou zlomeninu hlavičky čelistního kloubu, při které došlo k posunutí úlomků zlomené kosti. Po tomto úrazu pro ni muselo být velmi obtížné i přijímat potravu, ale přežila a dožila se dospělosti. Je doloženo, že šamany, lidmi s vysokým postavením v duchovní sféře, se stávají právě lidé, kteří museli projít těžkou životní zkouškou.
Původně se předpokládalo, že tato šamanka měla vlivem úrazu výrazně deformovanou tvář a také dostala přezdívku "žena s křivou tváří". Ale nové výzkumy (z roku 2018) a pečlivá rekonstrukce ukázaly, že šamanka neměla výrazně deformovanou tvář, jak se soudilo dříve.
Výsledek této pečlivé rekonstrukce je v době psaní tohoto článku dostupný na https://www.researchgate.net/figure/The-facial-reconstruction-of-a-Pavlovian-woman-from-the-DV-3-burial-in-Dolni-Vestonice-I_fig7_327654790 a pochází z článku "The woman from the Dolní Věstonice 3 burial: a new view of the face using modern technologies", autoři Zdeňka Nerudová, Eva Vaníčková, Zdeněk Tvrdý, Jiří Ramba, Ondřej Bílek, Petr Kostrhun.
Protože Věstonickou venuši nelze přímo datovat metodou uhlíku 14C, byla datována právě podle hrobu šamanky. Výsledek vyšel na 30 tisíc let, přesněji na dobu 30 817 až 29 776 let před současností.
Poblíž místa rituálního hrobu se v roce 1948 našla z plochého plátku mamutoviny vyřezaná jednoduchá podoba lidského obličeje, plochá hlavička. Je možné, že mohla být se šamankou nějak spojená, podobně jako hlavička, pečlivě vyřezaná z mamutoviny a objevená v roce 1936 asi 130 m od šamanky. Tato hlavička se považuje za vůbec nejstarší zobrazení lidského obličeje a dostala přezdívku "Venuše da Vinci".
Pozn. Fotografie, u kterých není uveden zdroj, pocházejí ode mě.
Dolní Věstonice, Pavlov LITERATURA
Knižní publikace:
1.
Bohuslav Klíma: Dolní Věstonice tábořiště lovců mamutů. Academia Praha, 1983
2.
Jan Jelínek: Velký obrazový atlas pravěkého člověka. Artia Praha, 1977
3.
Karel Valoch, Martina Lázničková-Galetová (editoři): Nejstarší umění střední Evropy. Moravské zemské muzeum a Archeologický ústav Akademie věd ČR Brno, 2009.
4.
Martin Oliva: Dolní Věstonice I (1922-1942) Hans Freising-Karel Absolon-Assien Bohmers. Anthropos, Moravské zemské muzeum Brno, 2014.
5.
Martina Lázničková-Galetová: Nejstarší šperky a ozdoby těla Co nosily venuše? Moravské zemské muzeum Brno, 2022.
Články
1.
Miroslav Králík, Vladimír Novotný, Martin Oliva: Fingerprint on the Venus of Dolní Věstonice I. Anthropologie XL/2, str. 107–113, 2002.
https://puvodni.mzm.cz/Anthropologie/downloads/articles/2002/Kralik_2002_p107-113.pdf
2.
Miroslav Králík, Vladimír Novotný: Dermatoglyphics of ancient ceramics. Součást sborníku Dolnověstonické studie 14: Pavlov I Southeast. A window into the Gravettian Lifestyles, kapitola IV.5. Academy of Sciences of the Czech Republic, Institute of Archaeology, Brno a Polish Academy of Sciences, Institute of systematics and Evolution of Animals, Kraków, 2005
3.
Joanna Trąbska, Martin Oliva, Adam Gaweł & Barbara Trybalska: Dolní Věstonice I female grave (DV3). Red colourants and other components of the burial fill up and grave floor. Anthropologica et Præhistorica, 126/2015, str. 161-178, (2016) https://biblio.naturalsciences.be/associated_publications/anthropologica-prehistorica/anthropologica-et-praehistorica/ap-126/ap126_161-178.pdf
4.
Zdeňka Nerudová, Eva Vaníčková, Zdeněk Tvrdý, Jiří Ramba, Ondřej Bílek a Petr Kostrhun: The woman from the Dolní Věstonice 3 burial: a new view of the face using modern technologies. Archaeological and Anthropological Sciences 11:2527–2538, 2019 https://doi.org/10.1007/s12520-018-0698-3. Published 14 September 2018
5.
Petr Neruda, Petr Hamrozi, Zuzana Patáková, Grzegorz Pyka, František Zelenka,Šárka Hladilová, Martin Oliva, Eva Orságová: Micro-computed tomography of the fired clay venus of Dolní Věstonice (Czech Republic). Journal of Archaeological Science 169 (2024) 106034.