Jak jsme se tu vzali: Stručná historie osidlování Evropy a jejího okolí

Pravěké venuše, část 1-3

Takže jsme v Africe asi před 300 tisíci léty. Objevují se tu první jedinci, které nyní klasifikujeme jako druh Homo sapiens, jako moderního člověka.

Moderní lidé v Africe

Základna Homo sapiens zůstávala v následujících asi 230 tisících letech v Africe s tím, že menší skupiny moderních lidí občas vyrážely do bližších i vzdálenějších míst včetně Evropy, ale bez toho, že by se tam trvale udržely.

Archaičtí lidé v Evropě a v Asii

Západní část Eurasie, pevniny zahrnující Evropu a Asii byla v té době domovem archaického člověka, kterého označujeme jako neandrtálce. Východní část Eurasie (a dále na jihovýchod) byla zase domovem jiného archaického člověka, nazývaného denisovan (podle Denisovy jeskyně v Altajském kraji na jižní Sibiři). Uprostřed se jejich výskyt překrýval. 

Moderní lidé, neandrtálci a denisované mají společného předka. Předci moderních lidí se od společného předka neandrtálců a denisovanů oddělili podle různých odhadů asi před 600 až 400 tisíci léty. Neandrtálci se od denisovanů oddělili krátce poté. 

Moderní lidé kolonizují Evropu

A nastává čas, kdy moderní lidé začínají do Evropy přicházet už ve větším počtu. Jejich předvoj, který přišel do střední Evropy asi před 45 tisíci lety, se ještě trvale neudržel a jeho potomci zde vymřeli. Je zajímavé, že jedním z jeho členů byla žena, jejíž lebka byla nalezena v Proškově dómu Koněpruských jeskyní Českého krasu a která dostala v odborné literatuře název Zlatý kůň (podle kopce ve kterém se Koněpruské jeskyně nachází.) Rekonstrukce její podoby je například zde https://konepruske.caves.cz/aktuality/zene-ktera-zila-pred-45-tisici-lety-na-zlatem-koni-u-koneprus-dali-vedci-tvar

A pak, asi před 43 tisíci lety začalo trvalé osídlení Evropy moderními lidmi. A začíná éra vytváření ženských sošek – pravěkých venuší.

Něž se však moderní lidé usadili trvale v Evropě, strávili tito lovci a sběrači před tím asi 20 až 30 tisíc let adaptací na neafrické podmínky někde v oblasti Íránské vysočiny nebo možná Arabského poloostrova. V Evropě i při své cestě do ní se setkávali s neandrtálci a občas se s nimi křížili. Nevýhodou neandrtálců bylo, že neandrtálci měli tendenci žít v malých, navzájem odloučených skupinách, kdežto přicházející moderní lidé měli tendenci se navzájem s okolními skupinami setkávat, mísit se, zase se rozdělovat a vytvářet tak širokou síť mezilidských vztahů rozloženou na velikém území. Proto byli mnohem odolnější vůči všem nepřízním osudu.

První velké kultury moderních lidí v Evropě a zlatý věk venuší

První dvě velké kultury moderních lidí, které byly rozšířené po celé Evropě a kterým se říká aurignacien a gravettien (podle nalezišť ve Francii) trvaly nějakých 16 tisíc let. Kultura gravettienu zažila největší rozkvět tvorby pravěkých venuší a patří k ní i naši lovci mamutů a jejich Věstonická venuše. Ke konci tohoto období se ale začal blížit poslední vrchol doby ledové.

Vrchol poslední doby ledové

Ochlazení vyvrcholilo v době 25-18 tisíc let před současností a přineslo takový rozsah zalednění a kruté zimní podmínky, že se tehdejší Evropané museli stáhnout do teplejších okrajových částí, aby byli schopni přežít. Toto období se nazývá poslední ledovcové maximum (LGM – Last Glacial Maximum). V té době byly průměrné roční teploty ve střední Evropě asi o 15°C nižší než v moderní době. Od těch dob se už tak chladné období v Evropě nevyskytlo. Kultura tehdejších lovců a sběračů přestala být celoevropská, spojení mezi západní a východní částí Evropy bylo na dlouhou dobu přerušeno a Evropa zažila celkový pokles populace.

Konec vrcholu poslední doby ledové a návrat lidí do střední Evropy

Nicméně i LGM lidé v Evropě přežili a po ústupu ledovce se začali vracet na dříve opuštěná místa a jejich populace se postupně zvětšovala. Jejich nová kultura byla nazvána magdalénien. Vytvářeli také venuše, ale v úplně jiném stylu než lidé před nimi, než lidé aurignacienu a gravettienu.

Oteplení a stabilizace podnebí

Po výrazném oteplení, které znamenalo konec doby ledové, došlo k něčemu, co lidský rod za celou svoji dobu existence nezažil. Nejen, že se oteplilo, ale klima, které se dříve vyznačovalo velikou nestálostí, obdobími prudkých oteplování a následujících silných ochlazování se náhle stabilizovalo. Změna to byla tak významná, že období od začátku této stabilizace po současnost bylo označeno jako nové geologické období, nová epocha, zvaná holocén. Holocén začal před 11 700 léty a trvá dodnes.

Nástup zemědělství

To umožnilo něco, co dosud za doby ledové nebylo možné: vznik a dlouhodobý rozvoj zemědělství. Nebýt tohoto oteplení a následující dlouhodobé stability podnebí, byli bychom do teď lovci a sběrači, protože jinou možnost, jak se uživit, bychom neměli.

Nicméně se změnou klimatu se zemědělství stalo možným a při lidské vynalézavosti krátce nato i reálným. O tom, že skutečně limitujícím faktorem pro vznik zemědělství bylo podnebí a ne schopnosti tehdejších lidí svědčí i fakt, že se po začátku holocénu zemědělství objevilo nezávisle na různých místech planety. Holocén tedy znamenal nejen novou epochu geologickou, ale i začátek nového období lidských kultur nazvané neolit. Neolit představuje období od vzniku zemědělství po začátek používání kovů, které po něm následovalo.

Pro vývoj Evropy měli zásadní roli zemědělci jihozápadní Asie z oblasti dnešního Iráku, Sýrie, a Anatolie (asijské části Turecka, zvané také Malá Asie). Právě odtud přišlo zemědělství (přesněji řečeno zemědělci) do Evropy. Rozvoj zemědělství jihozápadní Asie měl za následek růst počtu tamního obyvatelstva, které pak následně hledalo další životní prostor a dalo se do pohybu (též) směr Evropa.

Zemědělci z Asie v Evropě

Do Evropy pronikali zemědělci z Anatolie, dvěma hlavními trasami. Jedna byla pozemní přes Balkánský poloostrov a dále na severozápad, druhá středomořská podél severních břehů Středozemního moře.

Oblasti severně od Alp dosáhli anatolští zemědělci asi před 7500 lety, což je ve shodě s tím, že první zemědělská kultura (nazývaná kultura s lineární keramikou, běžně zkracovaná jako LBK, Linearbandkeramik) se u nás objevuje asi před 7400 lety. Asi o 1000 let později se u nás objevuje poslední kultura spojená s tvorbou pravěkých venuší, nazývaná kultura s moravskou malovanou keramikou, která je součástí širšího kulturního okruhu nazývaného Lengyel.

Lidé jámové kultury: z východních stepí do střední Evropy a dále

To ještě ale nebyl konec. Před asi 5300 lety se na východě, na stepích severně od Kaspického a Černého moře zformovala kultura nazývaná jámová. Lidé této kultury převzali od lidí na jih od Kavkazu využívání zvířat na mléko. Chovali zprvu ovce, později i kozy a krávy a žili jako kočovní pastevci. Rozlehlé stepi a možnost se přesunovat poskytovaly jejich dobytku dostatek potravy. Začali používat také jednu novou vymoženost, a to byly vozy tažené tehdy nejčastěji voly. Tito lidé vznikli smíšením dvou skupin: kavkazských lovců a sběračů a východních lovců a sběračů. Východní lovci a sběrači byli přitom potomky lidí žijících od východní Sibiře (Maltsko-bureťská kultura typická štíhlými venušemi) přes celou východní Evropu až k nám. Lovci mamutů z Dolních Věstonic byli také jejich vzdálení příbuzní.

Nakonec začali být lidem jámové kultury jejich stepi malé a vydali se se svými vozy a dobytkem směr západ i na východ. Do střední Evropy se dostali asi před 4900 lety. První zdejší kultura s nimi spojená se nazývá kultura se šňůrovou keramikou. Od té doby už všechny kultury střední Evropy nesou jejich genetickou stopu. A tuto stopu nesou téměř všichni Evropané, protože pastevci z východních stepí to se svými vozy brzy dotáhli až k Atlantskému oceánu.

Tak co vlastně dnes jsme?

A tak jsme se tu tedy vzali. Jsme v různých poměrech směsí západních a východních lovců a sběračů, zemědělců z Anatolie a kočovných pastevců z východních stepí, kteří sami jsou směsí lovců a sběračů z Kavkazu a východních lovců a sběračů, odvozujících svůj původ od pravěkých moderních lidí severní Eurasie (Ancient North Euroasians, zkratka ANE).

Toto genetické složení Evropanů se už v následujících dobách příliš nezměnilo a trvá dodnes.

Jak je vidět, než jsme se tu vzali, naši předkové se rozdělovali a zase sjednocovali, překonávali tisíce a tisíce kilometrů, čelili obrovskému kolísání klimatu a mnohdy nesmírně těžkým přírodním podmínkám. Poté, co naprostou většinu své existence prožili jako lovci a sběrači, nakonec oteplení a ustálení podnebí přineslo skrze zemědělství veliký nárůst populací, nutnost koexistence nevídaného množství lidí a rozkvět civilizací, ale také jejich kolapsy, boje o životní prostor a války.

Všechno tyto peripetie nás do větší či menší míry ovlivnily a můžou nám napovědět, jací vlastně jsme a proč.

Pokračování: Proč jsme takoví, jací jsme? A jací vlastně jsme?

1.3 Literatura

1.

Natasha Ishak:

Scientists Reveal What Our Denisovan Ancestors Looked Like 75,000 Years Ago. https://allthatsinteresting.com/denisovan-facial-reconstruction

2.

Ludovic Slimak et al:

Modern human incursion into Neanderthal territories 54,000 years ago at Mandrin, France

Science Advances 9 Feb 2022 Vol 8, Issue 6

DOI: 10.1126/sciadv.abj9496

https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abj9496

3.

Vallini, L., Zampieri, C., Shoaee, M.J. et al.:

The Persian plateau served as hub for Homo sapiens after the main out of Africa dispersal.

Nature Communications 15, 1882 (2024).

Published25 March 2024

DOI https://doi.org/10.1038/s41467-024-46161-7

https://www.nature.com/articles/s41467-024-46161-7

4.

Yaping Shao, Heiko Limberg, Konstantin Klein, Christian Wegener, Isabell Schmidt, Gerd-Christian Weniger, Andreas Hense, Masoud Rostami:

Human-existence probability of the Aurignacian techno-complex under extreme climate conditions.

Quaternary Science Reviews, Volume 263, 1 July 2021, 106995

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S027737912100202X

5.

Mylopotamitaki, D., Weiss, M., Fewlass, H. et al.:

Homo sapiens reached the higher latitudes of Europe by 45,000 years ago.

Nature 626, 341–346 (2024). https://doi.org/10.1038/s41586-023-06923-7

Published31 January 2024

Issue Date08 February 2024

DOI https://doi.org/10.1038/s41586-023-06923-7

https://www.nature.com/articles/s41586-023-06923-7

6.

Hannes Rathmann et al.:

Human population dynamics in Upper Paleolithic Europe inferred from fossil dental phenotypes.

Science Advances 10,eadn8129 (2024) .DOI:10.1126/sciadv.adn8129

https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adn8129

7.

Scott, A., Reinhold, S., Hermes, T. et al.

Emergence and intensification of dairying in the Caucasus and Eurasian steppes.

Nat Ecol Evol 6, 813–822 (2022). https://doi.org/10.1038/s41559-022-01701-6

Issue Date June 2022

DOI https://doi.org/10.1038/s41559-022-01701-6

https://www.nature.com/articles/s41559-022-01701-6

8.

Allentoft, M.E., Sikora, M., Fischer, A. et al. :

100 ancient genomes show repeated population turnovers in Neolithic Denmark.

Nature 625, 329–337 (2024). https://doi.org/10.1038/s41586-023-06862-3

Published10 January 2024

Issue Date 11 January 2024

https://www.nature.com/articles/s41586-023-06862-3